Všimli jste si, jak se nám v posledních dvou či třech letech do vztahů vkrádá názorová nesnášenlivost? Jak mít jiný názor dnes není zajímavé, ale odsouzeníhodné? Jak lidé, kteří se sami považují za liberály, směle poučují druhé, co je a co není vhodné? To samozřejmě neplatí jen v otázkách zcela zásadních, dejme tomu celospolečenských, nebo bytí určujících, jako je vztah ke Spartě nebo Slavii. Dokážeme se upřímně nesnášet pro banální věci, jako je názor na to, zda si občan smí či nesmí stěžovat na liknavost úřadů, nepořádek na ulici a spoustu dalších “maličkostí”. Pamatuji doby, kdy se obdobné legrácky řešily jednoduchou dohodou a srozuměním obou stran.
Desetiletí sleduji komunální politiku z odstupu. Mám dost vlastní práce a mám ji rád natolik, že jsem ji nechtěl omezovat angažovaností v sáhodlouhých půtkách všeho druhu. Nepovažuji je za prosté. Nicméně i mě dostihla. Nikoli tím, že se jednoduché, na první pohled prosté záležitosti řeší léta a otravují nám život. To bych snad i občas ještě chápal. To, co mě opravdu znepokojuje, je rozmáhající se nerovnost před zákonem a vrchnostenství, s níž se v poslední době setkávám. Prostě se nám nějak prakticky navrátilo tisícileté rčení “Quod licet Jovi, non licet bovi” - “co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi”. Ne, že bych se stavěl na stranu těch druhých, nebo chtěl být přesunut k oněm prvním. Rovnost by stačila.
Nevím, jak jste na tom vy, ale já povětšinou snažím hledat chybu nejprve u sebe. Takže jsem měl dlouho pocit, že za liknavost, průtahy a nesrozumitelnost postojů mohu sám. Bohužel nejsem sám. A tak po několikaměsíčních diskuzích a rozvažování chci podpořit lidi, kteří smýšlejí obdobně. Proto jsme oživili ideu komunálního hnutí Krumlováci, proto se stavím na stranu těch, kteří komunální záležitosti vidí podobně. Jsou jimi především Vašek Velek a Vojta Němec, ale nejsou to pouze oni a není to pouze PRO2016. Nepochybuji o tom, že tomuto záměru budou přiděleny různé nálepky, ale o ně nejde. Tak hezký, snášenlivý den :-)
Jaroslav Berka, vydavatel