Co všechno se člověku vybaví při vyslovení slůvka Vánoce. Když jsem byl ještě kluk, byly to pro mne především vánoční prázdniny, zamrzlé  sádkové rybníky u Chvalšinské silnice, kde jsem s kamarády honil na bruslích hokejkou puk až do tmy, zasněžená stráň na Berkovce, kam jsme chodili sáňkovat, koledování na Špičáku, vánoční kapr, kterého jsem škádlil ve vaně, i tajuplné úsměvy tatínka a  maminky. A když maminka pekla vánoční cukroví, pomáhal jsem je zdobit, abych mohl ochutnat.  Ještě mne napadá  příjezd babičky, která se modlila, měla ráda černou rybu  a zpívala koledy.  Moc jsem se těšil na   vánoční stromek, jehož rozsvícení předznamenávalo, že přijde Ježíšek a přinese dárky.  S napětím jsem očekával, zda nezapomněl na něco z toho, o co jsem mu v dopise napsal. Mé chování bylo před Vánoci vzorné: byl jsem poslušný a pomáhal  rodičům, učil jsem se, abych měl pěkné známky ve škole. A co víc -  pilně jsem cvičil na housle koledy, aby si to Ježíšek s těmi dárky nerozmyslel. I proto, abych udělal babičce radost, že jsem se za ten uplynulý rok  něco v hudebce naučil, aby mi mohla dát zase deset korun a pochválit mne: „Jen tak dál, chlapče, mám z tebe radost,“ pravila ještě a pohladila po vlasech. Jednou, když neměla desetikorunu, tak mi dala dvacku.
Čas však posunul život.
Jako dospělí prožíváme už Vánoce trochu jinak. Ale stále jsou pro nás   symbolem pohody, klidu a vzájemné úcty. Štědrým večerem není jen pouhá nadílka pod stromečkem, kterou se snažíme udělat si navzájem radost, ale tou opravdovou nadílkou je úsměv na tváři a radostný pohled našich blízkých – a zvláště pak to, řekne-li někdo,  mám tě rád. A já to mohu opětovat. Takové pohlazení po duši dotváří tu opravdovou atmosféru Vánoc, na níž se budeme zase celý rok těšit.
Před dvěma tisíci let se narodilo v Betlémě děťátko, Ježíš, syn Boží. Jeho příběh se dodnes vypráví a křesťany každoročně oslavuje.  Tato radostná událost patří bezesporu mezi symboly Vánoc. Stejně tak jako návrat slunce, dárce života, jenž se vrací proto, aby prosvětlilo naší duši, vypudilo z našich myslí chlad a temnotu a nahradilo je láskou, pokojem a porozuměním.
Jan Vaněček
Autor je českokrumlovský spisovatel.